Jsem tím posedlý

Ukradl tisíce osobních údajů, hackingem si ale nevydělal jediný dolar. Dokázal proniknout do systémů firem jako Nokia či Motorola – přitom unikal FBI, již celou dobu odposlouchával. Pět let za to nakonec strávil ve vězení. Novináři mu přezdívali temný hacker – „Já si přitom jen hrál a chtěl zažít dobrodružství,“ říká americký bezpečnostní konzultant Kevin Mitnick pro publikaci Securita.</p>

<p>Jeho příběh začal magií. Židovský kluk byl očarován kouzelníkem ze sousedství. „Fascinovalo mě, jak si jeho obecenstvo užívá, když je podváděno,“ říká Kevin. Na střední pak potkal kluka, který dokázal kouzlit s telefony. „Uměl utajit vlastní číslo, volat po celém světě zadarmo. A to byla zajímavější magie.“ Obtloustlý kluk brzy zapadl mezi phreakery – předchůdce hackerů, kteří se nabourávali do telefonních sítí a odposlouchávali cizí hovory. Kevin mezi nimi vynikal svou schopností obelhat lidi a dostat z nich informace potřebné k provádění dalších akcí.

Samotná karta

Telefon na Jamese Bonda

„Tady Jake Roberts z Oddělení neveřejných čísel,“ představil se, když volal do telefonní společnosti Pacific Telephone, z níž chtěl vymámit utajovaná čísla hollywoodských hvězd. „Dostali jste zprávu, že měníme naše číslo na 213 687-9962?“

„Ale my používáme linku 213 320-0055,“ odpovídala telefonistka. Tak získal číslo, přes nějž se daly měnit neveřejné linky. Když na něj zavolal, řekli mu, že k podobnému kroku musí mít autorizaci nadřízeného. „‚Tady Tom Hansen z Neveřejných čísel. Upravujeme databázi autorizovaných přístupů. Chcete být i v té nové?‘ volal jsem šéfům telefonní firmy – všichni samozřejmě chtěli. Pak jsem je vyzval, aby mi hláskovali své jméno, znova jsem volal na ústřednu Neveřejných čísel, oni znova chtěli svolení šéfa a já nějaké jméno nadhodil. Když tomu chlápkovi volali pro ověření, jeho linku jsem přesměroval a v telefonu se ozval jiným hlasem. ‚Pacific Telephone, tady Steve Kaplan,‘ řekl jsem – a oni mi vysypali všechna ta neveřejná čísla jako na podnose,“ vypráví Kevin, jenž pak volal třeba tehdejšímu Jamesi Bondovi, herci Rogeru Mooreovi. „Byla to prostě sranda,“ říká hacker.

Z telefonů Kevin brzy přešel na počítače, jeho první program dovedl odhalovat přístupová hesla. Když pak ale hackl účet profesora místní univerzity, škola ho vykázala ze své počítačové laboratoře. „Mně prostě přišlo cool sbírat všechna hesla a informace. Cítil jsem se jako objevitel, který se vkrádá do počítačů jen pro pocit vzrušení a zadostiučinění, že dokáže převézt i zkušené inženýry,“ vysvětluje Mitnick, který byl za hacking poprvé odsouzen už ve svých 17 letech, kdy povinně podstoupil tříměsíční léčení na psychiatrii. „Trpí nutkavou poruchou, je na hackingu závislý,“ napsal mu do posudku terapeut.

Nadaný student potom začal se studiem informatiky na univerzitě. Ještě v podmínce ale hackl počítače svých spolužáků a profesorů – jako stále mladistvý delikvent tak putoval do „pasťáku“. Noviny o něm už tehdy psaly jako o temném hackerovi, který prý vnikl i do systémů Pentagonu. „To byla blbost. Já se prostě naboural do jednoho ze školních účtů člověka, který náhodou pro Pentagon pracoval,“ hájí se Mitnick.

Ani po opětovném propuštění hackovat nepřestal. Získal přístup ke všem telefonním číslům v USA, v roce 1986 dokonce napíchl i pár hovorů Národní bezpečnostní agentury (NSA). „Nic politického za tím nebylo. Byl jsem prostě lovec trofejí.“

Hackováním upoutal i svou spolužačku Bonnie. Byla tehdy zasnoubená, snoubence ale podezřívala, že jí lže o svém bohatství. Kevin se tak nabídl, že zjistí, jak to s jeho penězi doopravdy je. „Několik hodin zkoumání systémů kreditní společnosti a přede mnou byl jeho bankovní zůstatek a přehled majetku. Podezření se potvrdilo – chudý jak kostelní myš, část peněz měl zmrazených. Cítil jsem se blbě, že tak podkopávám Bonniein vztah, ona ale byla nadšená z mých schopností. S tím klukem se rozešla a druhý den už byla se mnou,“ vypráví hackerský svůdce, který se k Bonnie záhy nastěhoval.

Pak ale vyšel najevo jeho hack počítačové firmy SCO a spolu s Kevinem obvinili i jeho dívku, z jejíhož počítače byly útoky prováděny. Stíháním Bonnie chtěla policie Mitnicka přitlačit ke zdi. On si ale dívku vzal, aby nemohli u soudu svědčit proti sobě. Všechny peníze pak utratili za právníky a z kauzy se vyplatili. „I tak jsme se ale začali odcizovat a já se víc nořil do hackování,“ vypráví.

Vizitka Kevin Mitchnic

I’m not a HACKER
I’m a SECURITY
PROFESSIONAL

Rozpoutá atomovou válku

Před Kevinem byly stále nové výzvy. Tou nejčerstvější – získání zdrojového kódu operačního systému počítačové firmy DEC, populárního výrobce počítačů té doby. Ke kódu se Mitnick dostal i za pomoci kamaráda Lennyho. Dvojice ho ale neměla kam uložit, a tak se rozhodla hacknout servery dvou armádních základen, aby získala místo na jejich discích. Vojáci si toho všimli, případ začala vyšetřovat FBI, které pomohlo, když se hackerští kamarádi rozkmotřili.

„S Lennym jsme uzavírali sázky na to, který z nás rychleji nabourá počítače toho druhého. Kdo vyhrál, ten měl jistých 150 dolarů. Většinou jsem to byl já, Lenny mi ale pořád nechtěl vyplácet výhry. Tak jsem se pokusil oklamat účetní z jeho firmy, aby mi poslala jeho výplatu. Ona mu to ale vykecala, Lenny se dovtípil a strašně se naštval. Vůbec můj fórek nepochopil,“ říká Kevin.

Kamarád ho nakonec udal. FBI tak Mitnicka v roce 1989 jako 26letého obvinila z nabourání do systémů NSA, losangeleské policie a firmy DEC. „Pouhým pískáním do telefonu dokáže spustit nukleární rakety velitelství NORAD,“ tvrdil prokurátor. „Větší blbost jsem v životě neslyšel. Vždyť počítače NORAD ani nebyly připojeny k běžné síti. Jak bych potom přes veřejné telefony asi spustil jeho atomovky?“ kroutí ještě dnes hlavou Kevin.

Soudkyně ale známému recidivistovi nevěřila a poslala ho na rok do vězení. Při povolených hovorech domů ho vždy bedlivě sledovali strážci bránící rozpoutání třetí světové války. I tak se mu ale podařilo vězeňský telefon přeprogramovat tak, aby mohl odposlouchávat hovory své ženy Bonnie, která se s ním už mezitím rozvedla. „Slyšel jsem, jak nějakému chlápkovi říká, že je fajn trávit s ním čas. Byl to blbý nápad, ve vězení mi to vůbec na pohodě nepřidalo,“ vypráví Kevin.

Koblihy pro federály

Zpátky na svobodě se ale bavil novými hackerskými kousky s mobilními telefony, které se začátkem devadesátých let začaly masově rozšiřovat. Díky nabourání systému tehdejšího Novatelu se mu povedlo libovolně měnit čísla svého telefonu – pro policii tak byl prakticky nezachytitelný. Tehdy se na něj nalepil hacker Eric, o němž záhy zjistil, že pracuje pro federály. Když se pak po telefonu za jednoho z nich vydával, dokázal se dokonce dostat k číslům FBI, která začal odposlouchávat. „Kdo jiný by měl koule vyšetřovat federály, kteří zatím vyšetřovali jeho samotného,“ směje se Mitnick.

Tak zjistil, že už se na něj pomalu chystá zatykač. Vytvořil si proto výstražný systém, jenž ho upozornil, když se mobily agentů FBI blížily na dosah jeho bytu. Koncem září 1992 začal alarm pískat, federálové už byli za dveřmi. Kevin s nimi ale počítal a všechny důkazy hackingu předem zničil. Když pak agenty vpustil dovnitř, nenašli u něj nic jiného než speciální „FBI koblihy“, které pro ně už dříve nakoupil. „Pěkně je to tehdy nakrklo,“ říká Mitnick, jenž tak zatím unikl zatčení. Věděl ale, že zatykač na něj je jen otázkou dnů, a tak se dal na útěk trvající dva a půl roku.

Pro začátek mu stačilo pár dolarů od mámy a obrovský důvtip. Z rodné Kalifornie se přesunul do Denveru v Coloradu. „Koupil jsem si drahý oblek a v něm nakráčel na tamní matriku. ‚Jsem soukromý detektiv a hledám záznamy lidí, kteří z jistých důvodů zemřeli,‘ řekl jsem úřednicím hloupě, ony mě ale bez dalších otázek vpustily do svých databází,“ vypráví.

Vybral si několik rodných listů mrtvých dětí, na jejichž jména si pak nechal vystavit řidičské průkazy. Jeho doklady tedy nebyly falešné. Už jako Briana Merrilla ho zaměstnali v IT oddělení velké právní firmy. „Od devíti do šesti jsem pracoval, pak šel do fitka a před spaním dělal, vy víte co,“ povídá Kevin šibalsky.

Valentýn pro federály

Jeho novými oběťmi se stala softwarová firma Sun a výrobci mobilů Motorola a Nokia. Tehdy o něm na titulní straně New York Times vyšel článek. „Nejhledanější hacker stále uniká FBI,“ psalo se v textu, podle něhož bylo Mitnickovo dopadení prioritou federální policie, která čelila kritice, že hackerský přízrak zatím nechytla.

Kevin se začal bát a přesunul se do Severní Karolíny. Nově ale získal silného protivníka v bezpečnostním expertovi Cutomu Šimomurovi. „Několik dnů jsem se Šimimu hrabal v počítači. Dělal nějaké hacky mobilů, co mě zajímaly. Pak mě odhalil, zaměřit mě ale nedokázal,“ vypráví Mitnick, který Šimomuru nejspíš pořádně naštval. Uznávaný počítačový expert ostatně tisku po incidentu oznámil, že pomůže policii hackera dopadnout.

Když se pak Kevin přihlásil k jednomu ze svých hackerských účtů, zjistil, že tam byl i Šimomura. Poprvé v životě ho někdo po síti sledoval. Hacker věděl, že federální agenti jsou blízko, předpokládal ale, že má dost času na útěk, a nespěchal. „Až později jsem zjistil, že Šimiho tým dostal od internetových poskytovatelů plný přístup do jejich sítí, a mou lokaci tak přesně zachytil,“ vysvětluje Mitnick.

Klec spadla na Valentýna roku 1995, kdy do hackerova bytu vpadlo komando FBI. Ani tehdy ale nevyšel z role. Dlouhé minuty vyšetřovatele přesvědčoval, že žádného Mitnicka nezná. Pak ale v kapse jeho bundy objevili starý výplatní pásek na jméno Kevin Mitnick, který tam roky ležel zapomenutý. „Taková blbost!“ musel uznat hacker.

Free Kevin

Za 23 kyberútoků Mitnickovi hrozilo celkem 460 let vězení. Potřeboval dobrého právníka, na něj ale neměl peníze. „Kdybych přitom vybral peníze z 20 tisíc kreditek, které jsem kdysi hackl, mohl jsem na tom teď být líp,“ zamýšlel se.

Nakonec se ho zdarma ujal obhájce, který mu vysoudil pouhé čtyři roky vězení. Po propuštění v lednu 2000 ho před věznicí vítaly desítky členů hnutí Free Kevin (Osvoboďte Kevina), jež celé roky jeho vazby podporovalo změnu veřejného mínění. A to se nakonec začalo přiklánět v Mitnickův prospěch.

Po dvou měsících na svobodě si ho tak předvolali do amerického Senátu, aby před jeho členy promluvil o počítačové bezpečnosti. „Pak si mě začala zvát i média, a já se tak postupně stal bezpečnostním expertem,“ vypráví Kevin, který dnes pro firmy hackuje legálně. „Pořád se nabourávám do počítačů, jen mi za to teď platí,“ uvádí hacker, pro nějž byl hacking hlavně výzvou. „Nikdy jsem za to nebral peníze a nikoho nezraňoval, což spousta lidí nedovedla pochopit. Ale já byl prostě mladý, rád jsem riskoval a rád jsem si dělal srandu z federálů. Asi to bylo pořádně praštěné a spoustu věcí bych zpětně změnil. Teď jsem ale takový narkobaron, z něhož se stal lékárník,“ uzavírá hackerská legenda a propuká v dlouhý smích.

Děkujeme za sdílení
Google+
Tumblr
Pinterest
Reddit
Hacker News
Předchozí kapitola
Kontrola nad vaším řízením

Kontrola nad vaším řízením

Tesla autonomní vozidlo hekři 15 min. čtení
Následující kapitola
Se Západem jsme se vyrovnali po svém

Se Západem jsme se vyrovnali po svém

JZD Slušovice rozvědka hranice 15 min. čtení